Výuka má za cíl: uvést studenty do oborů lékařské psychologie a psychoterapie, osvojit si základy psychologického myšlení, získat nejdůležitější psychohygienické a sociální dovednosti, které jsou nacvičovány v podobě konkrétních aplikací v medicíně. Jedná se o formu praktických nácviků jednotlivých typů komunikace lékaře a pacienta (první kontakt s pacientem, diagnostický, anamnestický rozhovor, základy krizové intervence, sdělování nepříznivých zpráv, psychologické vedení pacienta před a při provádění lékařských úkonů, psychologické ovlivnění bolesti apod.)
Dalším cílem je seznámit studenty s psychologickými prostředky používanými v jednotlivých psychoterapeutických školách a to nejen teoretickou, ale i sebezkušenostní formou. Důraz je přitom dán na porozumění hlavním principům léčby psychologickými prostředky a indikaci pacientů pro konkrétní formy psychoterapie.
Výuka svým obsahem obohacuje biomedicínské obory v rámci paradigmatu biopsychosociálního pohledu na člověka právě o psychosociální dimenzi. V klinické praxi pomůže vysvětlit principy psychosomatických onemocnění a psychologického působení v návaznosti na imunologii, endokrinologii a další obory. Seznamuje s vývojovou psychologií, jejíž znalost je důležitá pro pochopení psychiky dítěte v návaznosti na studium pediatrie. V návaznosti na klinické obory (zejména psychiatrii) jsou zde studenti seznamováni s aplikací psychologických prostředků na poruchy zdraví formou psychoterapie.