AKTUALITY

Aktuální akce:

Ústav humanitních studií 1.LF UK
si vás dovoluje pozvat na přednášku


Jak se žije jedincům s mentálním postižením?


Přednášku přednese
PhDr. Vlasta Šedá za aktivní účasti Jiřího Šedého, člověka s Downovým syndromem

Přednáška se uskuteční v posluchárně č. 11 v 1. patře
Ústavu humanitních studií 1. LF UK
dne 9. listopadu 2016 v 14.00 hod.


Aktuality k výuce:

3.ročník - semináře z psychologie

POZOR!
Zameškané semináře je nutné po přechozí domluvě s lektorem nahradit! (termíny výuky jednotlivých lektorů a kontakty viz stránky výuky).


Seminární práce studentů

V hlavním menu je odkaz na seminární práce studentů 3. ročníku, s tématy "Jak mi studium medicíny změnilo život" a "Čeho se obávám v budoucí praxi". Tyto osobní výpovědi mohou povzbudit a inspirovat ostatní studenty, zvláště v chvílích pochybností a krizí.


Ocenění významného německého psychoterapeuta Karlovou univerzitou.

    Dne 7. října 2014 byla slavnostně předána emeritnímu profesorovi Univerzity Regensburg Gertu W. Speiererovi pamětní medaile 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Fakulta, potažmo univerzita, tím vyjádřila uznání jeho pedagogické a vědecké činnosti, stejně jako ocenila oslavencovu práci pro fakultu a zásluhy o rozvoj psychoterapie a lékařské psychologie.
    Prof. Gert W. Speierer je lékař, psycholog a psychoterapeut. V r. 1976 založil na univerzitě v německém Regensburgu Institut lékařské psychologie, jenž vedl až do svého emeritování v r. 2006. Pro zajímavost - jmenovací dekret hostujícího profesora Karlovy univerzity získal již v r. 1997. V psychoterapeutickém světě je znám jako doyen psychoterapie rogersovské orientace v Německu (Gesprächspsychotherapie, Person Centered Approach), jenž psychoterapii po desítky let učil, zkoumal a prováděl v praxi. Je autorem diferencovaného modelu inkongruence, umožňujícího diferencovanou diagnostiku a diferencovanou léčbu poruch zdraví psychologickými prostředky. Budiž připomenuto, že inkongruence je vnitřním rozporem (nesouladem) mezi sebepojetím a zkušeností, která je se sebepojetím v různé míře neslučitelná a do sebepojetí nezařaditelná. To vede za určitých dalších okolností ke vzniku a nárůstu tenze, případně úzkosti, zapříčiňujících vnitřní nepohodu a některé poruchy zdraví, nežádoucí osobnostní vývoj, apod.
    Ve slavnostním laudatio při předávání ocenění byla zdůrazněna mnohaletá spolupráce Gerta W. Speierera s naší fakultou, která začala ještě v dobách nesvobody v r. 1987. Tehdy v sobě nesla pochopitelné riziko, neboť výzkumná činnost u nás nebyla oficiálně schválena a žádostí o její legalizaci bychom ji téměř jistě znemožnili. Po převratu v r. 1989 se mezi naší a regensburgskou univerzitou záhy rozvinula rozsáhlá spolupráce v oblasti lékařské psychologie a psychoterapie, jež v umírněné podobě trvá dodnes.
    Psychoterapeutickou obec by mohly zajímat společné výzkumné projekty. Jejich základ tvořil rozsáhlý a pečlivě dokumentovaný empirický materiál - magnetofonové nahrávky psychoterapií, z nichž hodiny vedené českými psychoterapeuty s českými pacienty byly přeloženy do němčiny. Tento, pro výzkumníka "poklad," pak byl následně zpracován - kupříkladu i v rámci diplomových a disertačních prací u nás a v Německu. Vzpomněl bych srovnání českých a německých terapeutů rogersovské orientace, kdy se ukázalo, že v základních proměnných psychoterapeutického procesu (empatie, akceptace, autenticita) mezi nimi není rozdílu. Lišili se však v realizaci dodatkových proměnných - kupříkladu němečtí psychoterapeuti pacienty více informovali a paraverbálně povzbuzovali, naši psychoterapeuti zase signifikantně častěji shrnovali již dříve řečené a tematizovali prožívání a zkušenost nemocných. Významné bylo i převedení Regensburgského inventáře analýzy inkongruencí (RIAI) do našich podmínek, což umožnilo řadu výzkumů a srovnávání německé (zejména bavorské) a české populace. Byli zkoumání pražští a regensburgští vysokoškoláci m.j. se závěrem, že naši silněji prožívají "životní stres", ovšem tato zátěž byla spíše na úrovni pozitivního stresu, neboť disponovali lepšími strategiemi pro zvládání inkongruencí (naši studenti byli "mazanější") a byla jim vlastní i vyšší tolerance k inkongruenci (čeští studenti více "vydrží"). Němečtí studenti zase zaujímali v době zkoumání (90. léta minulého století) vzhledem k budoucnosti signifikantně optimističtější postoje, než čeští studenti, atd. Zajímavé poznatky přinesly i klinické srovnávací výzkumy českých a německých pacientů pokud jde o struktury prožívání u psychiatricky nemocných léčených psychoterapií. Ukázalo se, že subjektivně nejvíce trpí nemocní s panickou poruchou, naopak nejméně subjektivně trpí nemocní s poruchami příjmu potravy, což pak přímo souvisí s jejich motivací k léčbě. U osob s diagnostikovanou obsedantně kompulzivní poruchou musíme počítat s komorbiditou, tito lidé mívají vedle obsedantně kompulzivních příznaků zpravidla i paranoidní myšlenky, zřetelnou obavu ze ztráty kontroly nad sebou, ale i depresivní myšlenky a pocity. Zde bývá nezbytné psychoterapii kombinovat s farmakoterapií. Za zmínku stojí i výzkum nemocných žen a mužů léčených u nás pro alkoholovou závislost dobrovolně, ústavně a formou léčebného společenství s akcentem na psychoterapii. Výzkum proběhl v sedmi lůžkových zařízení v Čechách a na Moravě. Zjišťována byla úroveň sebepojetí nemocných a jeho změny během léčebného pobytu a závěrem léčby. Vypočítali jsme i míru účinnosti léčby (ES). Signifikantní pozitivní změny jsme shledali u léčených zejména v oblasti zvýšení sebedůvěry a nárůstu kongruentních zkušeností.
    Při této bleskově krátké rekapitulaci výzkumné a vědecké spolupráce mezi oběma univerzitami nelze nezmínit teoretické statě a publikace, z nichž vyplynula a byla zdůrazněna nutnost diferencovaného pohledu na problematiku. Nepochybujeme o tom, že diferencovaná indikace a diferencovaná léčba poruch zdraví psychologickými prostředky nejlépe zajistí příznivý průběh a žádoucí léčebný výsledek. To není jen otázkou "názoru na věc" a samozřejmostí, nýbrž zjištěným vědeckým poznatkem, kdy zároveň víme, jak postupovat, známe indikační kriteria a léčebné strategie.
    Závěrem bych rád konstatoval, že spolupráce mezi regensburgskou a naší univerzitou probíhala ke spokojenosti obou stran a měla smysl.
    Vivat crescat floreat Gert Walter Speierer noster!

Literatura u autora.

prof. PhDr. Jan Vymětal
Ústav pro humanitní studia v lékařství
1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze
Karlovo nám. 40
128 00 Praha 2


Aktuální texty k výuce:

Komunikuji, komunikuješ, komunikujeme...

(Martin Čermák)

Jeden z axiomů komunikační teorie praví, že „nekomunikovat nelze“. V praxi bychom ale samozřejmě všichni chtěli, aby zdravotníci komunikovali „dobře“ – vcítili se, podpořili, vysvětlili, uklidnili... Jaké však mají adepti lékařského povolání možnosti naučit se těmto dovednostem?

Setkávání na pomezí dvou světů

(Martin Čermák)

„Přišel jsem s očekáváním, že medikům nabídnu psychologický pohled na člověka, a najednou jsem zažíval z jejich strany neporozumění. Proto pro mě bylo velkou výzvou snažit se vypracovat psychologické postupy tak, aby byly přijatelné pro studenty medicíny,“ vzpomíná na začátky svého pedagogického působení PhDr. Ing. Karel Hájek, Ph.D., z oddělení lékařské psychologie Ústavu pro humanitní studia v lékařství 1. LF UK. Čtěte rozhovor s PhDr. Ing. Karlem Hájkem, Ph.D.

NAHORU